|
|
|
|
|
|
|
BIOGRAF (R)EVOLUCE
|
|
|
|
Koncepce: Lucie Ferenzová
Účinkují: Roman Zach, Martin Pechlát, Jana Kozubková
|
|
|
|
|
|
|
„Leželi jsme mezi Moskvou a Berlínem“
Scénické čtení a koncert z textu Heinera Müllera Silnice na Volokolamsk, poslední jeho hry před pádem berlínské zdi.
„Tak vykročil můj prapor/ Na naší cestě od Moskvy na Berlín/ A mrtvý mně doprovází na každém kroku/ Dýchám jím piju v noci spím/ V mé hlavě už válka neumlká“
Heiner Müller: Dělení textu je závislé na době, o níž má být výpověď/ před nebo po které události, před smrtí nebo po smrti/. Je rozdíl, jestli jde o výpověď zlomeného nebo záplatovaného /sebe/vědomí, před jehož ničivým potenciálem varoval Hegel. Možná zlom znamená zralost: Co není zlomeno, nemůže být sklizeno.
„Mlčky jsme civěli na naše masky/ A každý byl sám ve své kůži/ A náhle jsme uslyšeli ticho zvenku/ Pak přijeli Uslyšel je dřív/ Poznal jsem mu to na očích./ Znovu nás vezmou do náruče/ Chůva je již na cestě Už jede/ T třiačtyřicet a veze mléko pro všechny/ Někomu chutná jinému nevoní/ Řekl jsem Stalin je mrtev Zdar Staline/ Tu přichází strašidlo v obrněné věži/ V řetězech zahnívá Rudá Róza/ Veliká jak Berlín a My jsme ti hrobaři/ Každý na svém místě v úkolové mzdě/ My víme jak hodovat se strašidly/ Noc je kratší u Studené mísy./ Tady je papír Sedni si na zadek/ Napiš sebekritiku Text znáš.“
„Tvář jsem si položil na její prsa
V kterých teď doma byla rakovina
Na hřbitově už místo zaplacené
A do klína jsem jí položil hlavu Její klín
Můj domov nikdy nebyl Protože
Mě matka neporodila
Můj otec prázdná uniforma A někdy
Strašidlo v mém týlu Neotáčej se
Tvůj otec je řezník Řekl jsem
Že chci být dcerou
ZAPOMNĚL A ZAPOMNĚL A ZAPOMNĚL“
|
|