|
|
|
|
|
|
|
(1894, Brody – 1939, Paříž)
JOSEPH ROTH
|
|
|
Joseph Roth se sám postaral o to, že je jeho původ zahalen nejedním tajemstvím a mystifikací. Především identita jeho otce je sporná: byl skutečně nemanželským synem rakouského oficíra, či vídeňského dělníka továrny na výrobu munice, nebo dokonce polského hraběte? Všechny verze se však shodují v tom, že Rotha již od útlého dětství vychovávala pouze matka. Ostatně se téma ztráty otce a v přeneseném smyslu I otčiny, rakousko-uherské monarchie, táhne jeho dílem jako červená nit.
Roth se narodil v malém městečku Brody ve východní Haliči, které tehdy ještě náleželo k monarchii a hraničilo s Ruskem. Jeho matka pocházela z rodiny tamních židovských obchodníků a příbuzní Rothova skutečného otce Nachuma byli ortodoxní chasidé. Nachum, který se při návratu z jedné obchodní cesty z Hamburku stal nápadným svým neobvyklým chováním, byl nejprve svěřen do ústavní péče pro choromyslné, a poté jednomu rusko-polskému zázračnému rabínovi, aniž o tom byla jeho rodina nejprve zpravena. Jeho stav dostal Rothovu matku do prekérní situace: nebyla vdovou, protože Nachum byl pouze prohlášen za pohřešovaného, a nemohla se ani nechat rozvést. Navíc bylo mezi haličskými židy považováno šílenství za boží prokletí, které se vztahovalo na celou rodinu, a proto raději tvrdili, že se Nachum oběsil.
Od svých sedmi let navštěvoval Roth školu založenou v Brody baronem Hirschem, ve které se kromě hebrejštiny a studia tóry vyučovala I němčina, polština a praktické předměty. Během studií na gymnáziu vznikaly jeho literární prvotiny, především básně. Univerzitu začal studovat ve Lvově, následně přesídlil do Vídně, kde se již dříve zúčastnil jednoho ze sionistických kongresů a kde nyní studoval germanistiku. Po počátečním pacifistickém pobouření z propuknuvší první světové války se nakonec v roce 1916 přihlásil do armády jako dobrovolník. Smrt šestaosmdesátiletého císaře Franze Josefa I. se posléze v Rothových dílech stala metaforou zániku celé habsburské monarchie I ztráty domova a vlasti. A přece je pro Rotha jeho rodiště a impérium něco trvalého, něco, k čemu se ve svých postojích I v literární tvorbě neustále vrací. „Mým nejsilnějším zážitkem byla válka a zánik mé vlasti, jediné, kterou jsem kdy měl: rakousko-uherské monarchie,“ prohlásil Roth v dopise z roku 1932.
Již během svého působení v armádě začal psát pro noviny zprávy a fejetony, uveřejněny byly I jeho básně a romány. Od roku 1919 pracoval jako redaktor deníku Der neue Tag, pro který psal I Egon Erwin Kisch. Od roku 1920 pendloval mezi Vídní a Berlínem a přispíval I do novin Prager Tageblatt. V následujících letech navštívil jako korespondent renomovaných Frankfurter Zeitung Paříž, Sovětský svaz, Albánii, Polsko a Itálii.
Duševní onemocnění jeho ženy Friedl uvrhlo Rotha do hluboké krize. Odmítal se smířit s tím, že je Friedlina nemoc nevyléčitelná; dával si vinu a opět se potýkal s představou božího trestu, kterým podle víry jeho předků duševní nemoc je. Když jim nepomohl ani rabín, začal Roth pít a jeho finanční situace se také zhoršila. V roce 1935 emigrovali Friedlini rodiče do Palestiny a Roth požádal o rozvod. V roce 1940 se Friedl stala obětí nacistického programu eutanazie. Všechny ženy, se kterými Roth žil, trpěly jeho nezměrnou žárlivostí.
V lednu roku 1933, jeden den před jmenováním Adolfa Hitlera říšským kancléřem, opustil Roth Německo. V dopise Stefanu Zweigovi jasnozřivě napsal: „Barbarství se podařilo nás ovládnout. Nedělejte si žádné iluze. U moci je peklo.“ Následovné pálení jeho knih mu dalo za pravdu. Roth se nejprve uchýlil do Paříže, podnikal však několika měsíční cesty po Nizozemí, Rakousku a Polsku, kam přijel na pozvání PEN-klubu. Jako mnoho emigrantů z řad intelektuálů pobýval nějaký čas I na francouzské Riviéře. Podařilo se mu tvořit a vydávat svá díla I během exilu, a to především v Nizozemí.
V posledních letech života se jeho zdravotní I finanční situace rapidně zhoršily. Poté, co se dozvěděl o sebevraždě Ernsta Tollera, zhroutil se úplně a byl hospitalizován v chudinské nemocnici. Zemřel na oboustranný zápal plic ztížený alkoholismem. Byl pohřben podle katolického obřadu, což vedlo k potyčce mezi rakouskými legitimisty, komunisty a židy, kteří se domáhali, aby byl Roth pohřben dle jejich zvyklostí.
Dílo Josepha Rotha je jen stěží zařaditelné. Dá se v něm však vystopovat vliv tzv. Nové věcnosti, ačkoli Roth snahu o absolutní autentičnost v umění označil jako naivní a prohlásil: „Teprve umělecké dílo je skutečné jako život. Vypravěč je pozorovatelem a odborníkem. Jeho dílo nelze od reality oddělit; je skutečností, která byla pouze prostřednictvím řeči proměněna.“ Mezi svými současníky byl znám v prvé řadě jako novinář a svůj mistrovský pozorovací talent, který se vzpíral expresionistickému zveličování, zúročil zejména ve svých vynikajících a dosud nesmírně oblíbených románech, z nichž nejznámější je patrně Radeckého pochod. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a dočkalo se I filmových adaptací.
|
|
|
|