Týden
...ALE KRÁSNÉ DNY V KOMEDII UŽ JSOU U KONCE
|
|
|
Ende, dál to nende, hlásí plakáty pražského Divadla Komedie. A skutečně - dlouho ohlašovaný konec prestižní pražské divadelní adresy, kterou posledních deset let znamenalo Pražské komorní divadlo pod vedením Dušana Pařízka, 31. července končí: od 14 hodin se naposledy hraje (poslední inscenace Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli) a derniéra se záhy promění ve večírek, který má trvat do ranních hodin. O půlnoci na jevišti proběhne předání klíčů: PKD střídá skupina Company.cz a Dušan Pařízek předá vládu nad prostorem Evě Bergerové. Company.cz by naplno měla začít hrát od října.
Je to takové zvláštní loučení: v Komedii coby místě se hrát nepřestane, jen tam od podzimu bude jiný soubor. O herce z Komedie se nepřijde, jen budou působit v jiných divadlech: Martin Pechlát v Národním, Roman Zach a Stanislav Majer na Zábradlí, Martin Finger v Činoherním klubu a třeba takový Jiří Štrébl zůstane v Komedii. Ani o režie Dušana Pařízka, Davida Jařaba nebo Kamily Polívkové se bát nemusíme. Všichni mají plný diář na několik příštích sezon, byť, pravda, Pařízek zejména v zahraničních divadlech.
Komedie byla skvělým divadlem už od onoho podzimu 2002, kdy ji Pařízek s Jařabem převzali, a zůstala jí až do dnešního hořkosladkého konce, což je trochu zázrak: pozornost kritiků i diváků přicházela postupně, ale dnes málokdo pochybuje o tom, že je Komedie nejvýznačnější a co do zahraničních ohlasů také nejvýznamnější scénou na českém území. Kolem divadla navíc vznikla nebývale živá a nadšená komunita skalních příznivců; v tomto smyslu nešlo o žádné výlučné divadlo pro hrstku intelektuálů s bizarními zálibami, jak občas bývá Komedie mylně prezentovaná. Bylo to dokonale srozumitelné a divácky přístupné, přitom dramaturgicky vytříbené a esteticky originální divadlo.
Mluví se o tom, že je to tragédie a že za to - jako patrně za všechno na světě - může pražský magistrát. Ne, není to tragédie - škoda je jen toho, že podobných divadel nemáme víc, takže když jedno zanikne, bude tu citelná díra: jinak ovšem zánik patří k životu a opuštění dosavadního působiště po dosažení solidních výsledků a nový začátek jinde patří k základním prvkům sebereflexe každého umělce (a člověka vůbec). Pařízek koncem Komedie totiž neuštědřil facku ani tak pražským politikům a úředníkům, jako především svým kolegům v křeslech divadelních ředitelů: Doubravce Svobodové z Divadla Na zábradlí, Petru Kracikovi z Divadla pod Palmovkou, Daniele Šálkové z Divadla v Dlouhé, Danielu Hrbkovi ze Švandova divadla, Vladimíru Procházkovi z Činoherního klubu, Evě Měřičkové z Dejvického divadla nebo Michalu Dočekalovi, šéfovi činohry Národního divadla.
A ano, za tohle opravdu může ten magistrát. Komedie byla finančně podhodnocená, a to jak ke vztahu k ostatním pražským divadlům, která dostávají zhusta o desítky milionů víc, tak především vzhledem k mezinárodní pověsti a významu Komedie. Není to jen nedostatek peněz nebo úřednická (čti politická) zvůle: je to něco horšího, absence koncepce. Kdyby se granty nevypisovaly chaoticky a na poslední chvíli, kdyby byla konečně v nějaké smysluplné podobě realizována transformace pražské divadelní sítě, kdyby ředitelé divadel museli své výsledky průběžně obhajovat a kdyby, probůh, konečně už někdo pochopil, že Praha skutečně nepotřebuje utáhnout padesát divadel. Kdyby město aspoň půlku současných souborů zrušilo, pak by bylo možno celkem bez obtíží provozovat tři až čtyři divadelní domy s odpovídajícím finančním zázemím a osvíceně vybraným vedením, které by měly podmínky pro to, aby tvořily divadlo na evropské úrovni - a vedle toho by se třeba občas vyloupl nějaký unikát jako Komedie, která oné evropské úrovně dosáhla i přes neregulérní podmínky.
|
|
|
|
Vojtěch Varyš, Týden, 31. července 2012
|
|