Hospodářské noviny
MEZI PRÁDLEM
|
|
|
Mezi ložním povlečením, nátělníky a košilemi inscenoval výtvarník a příležitostný režisér Michal Pěchouček text Bernarda-Marieho Koltése, klasika současné francouzské dramatiky. Inscenace V samotě bavlníkových polí se na jevišti Divadla Komedie odehrává v tajemném přítmí labyrintu, jejž tvoří šňůry s prádlem. Uprostřed toho, co se přímo dotýká tělesné intimity a zároveň ji skrývá.
Pěchoučkovu práci v Divadle Komedie je lépe než jako divadelní režii vnímat coby výtvarnou instalaci. Jako performanci inspirovanou textem nebo originální obrazový "trailer" ke Koltésově hře, kterou je však dobré si posléze přečíst.
Existenciální záležitosti
Text je vlastně imaginárním dialogem dvou postav a jeho tématem je jasně nevyslovená touha a nemožnost jejího naplnění. Možná tu jde o sebepoznání, o setkání se sebou samým. Ale každopádně se v rozhovoru mezi nocí a svítáním jedná o záležitosti filozofické, existenciální a na divadlo poměrně abstraktní.
Dealera neboli Prodávajícího hraje v Komedii Jiří Černý a Klienta neboli Kupujícího Ivana Uhlířová, která pro potřebu inscenace navenek "změnila" pohlaví i jméno na Ivan Uhlíř. Autor si představoval, že první, temnější z postav bude hrát černý a druhou bílý herec. Pěchouček naopak oblékl Prodávajícího do světlých tepláků a trička a Kupující(ho) do černého oblečení. Ve chvíli, kdy jejich role - nikoliv reálně, ale po smyslu - splynou v pomyslnou dvojjedinou bytost, oblékají oba herci černobíle kostkované košile.
Koltésovy sáhodlouhé, jazykově brilantní promluvy jsou plné zvláštních básnických obratů a příměrů. Občas se vydávají hodně rozbíhavými cestami a jsou náročné na pozornost při čtení, natož při jevištní interpretaci textu. Je těžké si představit, že by vůbec bylo možné během divadelního představení následovat všechny jeho nuance a ambivalentní významy.
Řeč výtvarných obrazů
V Pěchoučkově práci navíc mnohem intenzivněji vnímáme řeč výtvarných obrazů než slova. Herci sice podávají při tom množství v běžném slova smyslu nehratelného textu výkony téměř heroické. Ale režisér komponuje celek přece jen víc jako výtvarník, který "pouze" zkoumá různé způsoby vyprávění příběhů a mezi nimi, vedle filmového, i ten scénický. I když má Pěchouček zkušenosti s divadlem například z pražské Meetfactory, kde uvedl svou hru Muži malují, nebo spolupracoval s Janem Nebeským na inscenaci SY, herec na scéně je pro něj stále spíše mluvícím objektem.
Režisér čte a vyjadřuje Koltésův text subjektivně a ve zřejmé návaznosti na svou výtvarnou práci. Například na loňskou výstavu Hodiny umění v Domě u kamenného zvonu, kde právě prádlo všeho druhu - látkové artefakty a součásti oblečení - bylo součástí prezentovaných děl. Do inscenace V samotě bavlníkových polí nejzřetelněji promítá záležitosti těla, respektive jeho pohlavní (ne)určenosti a všechno, co s tím souvisí. Ne náhodou se vedle obou sexuálně ambivalentních postav letmo objevuje i anonymní Muž (Stanislav Majer), o jehož identitě v tomto směru nemůže být pochyb.
Pěchoučkova inscenace bude zajímavější pro ty, kdo dokážou ocenit její čistě vizuální kvality. Třeba obraz, kdy je prádlo odstraněno a v průhledu vidíme postavu Prodávajícího přeťatou rastrem horolezeckých lan - prádelních šňůr - jako čárovým kódem. Nebo zmizení Kupujícího téměř kouzelnickým trikem či závěrečnou padající oponu, obří patchwork z povlečení s dětskými motivy.
|
|
|
|
Marie Reslová, Hospodářské noviny, 20. března 2012
|
|