Protišedi.cz
DIVADLO KOMEDIE UVEDLO SRDCE TEMNOTY
|
|
|
Divadlo Komedie jde pomalu do finále. V pořadí druhá premiéra této sezóny „Srdce Temnoty“ v režii Davida Jařaba jako by dávala tušit, že samotné divadlo si je svého konce velmi dobře vědomo a (snad) právě proto se inscenace ubírají tímto směrem.
Představení na motivy novely Josepha Conrada Srdce temnoty, čerpá inspiraci v Coppolově Apokalypse, jež byla právě touto knihou inspirována se zaobírá cestou člověka do nitra divočiny, potažmo do nitra člověka samého. A že to není obrázek nijak uhlazený a romantický, je jasné hned od samotného začátku, i když podobu s filmem opravdu nečekejte.
Minimalistická scéna, jejíž dominantou je bazén, který během představení nabude hned několika významů, uřezané ruce a useknuté hlavy (jež k Jařabovým představením už bezesporu patří). Do této surrealistické temnoty, temnoty africké divočiny i temnoty lidské duše se vydává plukovník Marlow v podání Stanislav Majera, jemuž Jařabův průvodce divočinou i příběhu samého sedne jako ulitý. Majer nepřehrává, ani se nesnaží zastínit svého protivníka. V jeho jemném a odstínovaném herectví může divák nejdříve pouze tušit, co se mu honí hlavou a nakonec vyplyne na povrch stejně jako temné stránky lidské duše.
Zpočátku naivní Majer přichází v divočině po setkání s démonickým kolonizátorem a samozvaným králem domorodců Kurtzem v podání Romana Zacha o iluze a pomalu přichází na to, že z cesty, na kterou se vydal, již není návratu. Roman Zach ztělesňuje krutého Kurtze neuvěřitelně přirozeně, syrovým herectvím až na dřeň, a jeho obnažená zpověď, během níž se z člověka ovlivněného podmínkami změní v zrůdu bez tváře (a to doslova), je opravdu excelentní. „Divočina si ho vzala, pomilovala ho, objala, pronikla mu do žil, pozřela jeho maso a připoutala jeho duši ke své vlastní duši,“ zazní několikrát představením. A věřte, že tohle představení si připoutá i vás, kolonialistické téma z přelomu 19. a 20. století (stejně tak se však příběh může odehrávat v kterékoli jiné době), minimalistická scéna, jejíž bíle stěny slouží zároveň jako projekční plátna, naléhavá hudba Ivana Achera a skvělé výkony ostatních herců - Marek Daniel, Jiří Štrébl, Martin Finger a další (v Komedii jsme si již zvykli, že není malých rolí…) ve vás budou doznívat ještě dlouho po představení.
|
|
|
|
Francois, Protišedi.cz, 30. listopadu 2011
|
|