Topzine.cz
SRDCE TEMNOTY. DRSNÉ DRAMA.
|
|
|
Na první listopadový pátek si Divadlo Komedie připravilo premiéru hry Srdce temnoty, která podpořila podzimní depresi. Vytáhla z diváků pocity ukryté pod nánosem všednosti.
V režii Davida Jařaba obživl román anglického spisovatele Josepha Conrada Srdce temnoty. Inscenace nabízí vícerovinný pohled na průběh kolonizace v daleké Africe. I přesto, že Conradův román zachycuje přelom 19. a 20. století, aktuálnost tématu nadřazenosti jedné rasy nad druhou mrazí neustále.
Temné srdce Komedie
Srdce temnoty napovídá, že komorně laděné drama nebude žádná procházka růžovou zahradou. Budete svědky příběhu tajemného pana Kurze (Roman Zach) a jeho následovníka pana Marlowa (Stanislav Majer).
Marlow odjíždí do Afriky, aby se s Kurzem setkal. Dobrovolně se tak vrhá do světa, který z lidí činí divokou zvěř. Sledujeme proměnu Kurze a následně i naivního Marlowa.
Protiklad zvrhlé proměny Kurze, který už ztratil svou duši a spasit jej může pouze smrt, vyvažuje střípek naděje v bezmocném Marlowovi. Oba muži se na konci své poutě setkávají a po dlouhých monolozích a náročném filozofování se dostávají k zásadním činům.
Profesionalita na jedničku
Divadlo Komedie vyplouvá na svou poslední plavbu. Možná se díky tomu herci mohou lépe vžít do dramatických postav. Jedno je však jisté – herci v této hře nechali kus svého srdce a případně i kus temné stránky duše.
Až na několik nenucených humorných chvilek, které divákům daly možnost nadechnout se, stahuje představení mysl návštěvníkům do hlubin filozofického pekla, ve kterém se každý nemusí zcela jasně orientovat.
Se zatajeným dechem však budete sledovat nejen vzájemné střety dvou světů Kurze a Marlowa, ale především ohromující výkon Romana Zacha při své niterné zpovědi, kde neobnaží jen symbolicky svou duši, ale celé své tělo.
Díky Markovi Danielovi a Jiřímu Štréblovi dostala hra špetku nadsázky a ironizující humor odlehčil vážnost příběhu, ačkoli právě humor poukazuje na mnohem komplikovanější stránku – absurditu všeho zla. Co člověka, v tomto případě Evropana, vede k potřebě protlačit svou kulturu někam, kde už působí jiná a ztratí víru v přirozenou lidskost, morálku a racionalitu?
Temnotou to začíná, temnotou to končí
Usadíte se do křesla, světla v divadle zhasnou a černotu kolem vás doprovází pouze Zachův pronikavý hlas. V tom přichází první záblesk, po chvíli druhý, třetí a pak už to nemá cenu počítat. I přes jeho nepříjemné účinky vás stroboskop jednoduše zhypnotizuje.
Fascinace střídá očekávání. Co přijde teď? Máte šanci utéct, nebo sedět a nechat se za doprovodu skvělé hudby Ivana Achera vtáhnout do nitra bloudících duší.
“Divočina si ho vzala, pomilovala ho, objala, pronikla mu do žil, pozřela jeho maso a připoutala jeho duši ke své vlastní duši.”
Scénu tvůrci ponechali minimalistickou. Jedna stěna šikmo postavená slouží k projekci symbolů, fotografií a doprovodného, mnohdy šokujícího materiálu.
Uprostřed scény stojí zpočátku téměř zbytečná a posléze velmi zásadní rekvizita, bazének. Toť vše. Pak už jen pár uřezaných údů, torzo těla a hlava, nezbytné doplňky realistického kolonizačního dramatu.
Srdce temnoty proniká do neuchopitelných zákoutí duše a rozpitvává psychiku do poslední tkáně. Pokud zavítáte do Divadla Komedie, komedii rozhodně neočekávejte, ale připravte se na další odvážnou inscenaci potápějícího se Titaniku. Inscenace vás omráčí svou syrovostí a přiková k sedačkám dekadencí příběhu.
|
|
|
|
Eva Síčová, Topzine.cz, 18. listopadu 2011
|
|