Čtrnáctideník A2
ARTEFAKTY: MIUSEE@POETRYMUSICAL
|
|
|
Svou „divadelní koupel se zpěvy“, scénický koncert Miusee@poetrymusical, uvádí Roman Zach na jevišti Divadla Komedie, kde sedí i diváci. Prázdno jeviště zaplňují lidé (interpreti a publikum), jejich pohyb, předměty, ticho ruší řeč a hudba. Ticho – „když vyslovíš mé jméno, už tu nejsem“ – rozbíjí už jen drobný pohyb člověka po scéně, klapnutí podpatku, vyslovené slovo, vzdech.
Inscenace - báseň, na níž se aktivně podílí také výtvarnice a scénografka Andrea Králová, je skrumáží vztahových mikropříběhů, vět (a situací), jež jsou banální, jenže pak si uvědomíme, že je to i naše vlastní banalita zapříčiněná tolikerým opakováním a že obsah přestává být důležitý, jelikož důležitější je, že věta zní, důležitější je základní opozice ticho – zvuk. Slovo tak splývá s hudbou. Stejně tak se člověk pohybuje na dvojpólové škále bytí – nebytí, která připomíná dvojkovou soustavu jedniček a nul. Po scéně se pohybují herečky, herci, tanečnice a hudebníci (Dana Poláková, Barbora Látalová, Roman Zach, Ivan Acher, Jan Matásek, Stanislav Majer, Jana Vébrová), neživí manekýni, jeviště se rozlévá do zákulisí jako horká láva a čas plyne, plyne hudba, perlí šampaňské, stéká krev a povlává fiží. Divák má před sebou trochu neobvyklý divadelní tvar, měl by se proto poddat trochu jinému vnímání – snad více smyslovému než racionálnímu. Miusee@poetrymusical jistě nemění divadelní dějiny, zároveň však vnáší na repertoár Divadla Komedie jiný pól: experiment, výtvarné divadlo, divadlo jako koncert.
|
|
|
|
Jana Bohutínská, Čtrnáctideník A2, 16. února 2011
|
|