Divadelní noviny
POHYBUJEME SE V NOVÝCH VODÁCH
|
|
|
Rozhovor s Dušanem D. Pařízkem
Do výběrového řízení na Divadlo Komedie jste se přihlásil coby s. r. o. Lze tak dobře provozovat divadlo?
Zásadní věcí bylo, že při přípravě transformace se všichni soustředili na obecně prospěšnou společnost, takže katalog námětů pro fungování s. r. o. byl minimální a hodně věcí jsme museli řešit za pochodu. Uvedu pro ilustraci jediný příklad: abychom mohli vydávat programy a další tiskoviny, musel jsem si pořídit další živnostenská oprávnění na vydavatelské a nakladatelské činnosti.
Myslím, že se všichni učíme, jak se v nových vodách transformované kultury pohybovat. Samozřejmě zůstávají rezidua v podobě mechanismů, které sloužily ke kontrole příspěvkových organizací, ale to je pochopitelné, jsme první. Po nás už bude systém prakticky prověřen a další transformované subjekty už to snad nebude stát takové úsilí v hledání té nejlepší cesty. Určité komplikace nám činí třeba také fakt, že se grant neváže na sezonu, nýbrž na kalendářní rok, čímž se některé úkony zbytečně zmnožují.
Jak se vám poslouchaly názory, že magistrát nechal „zprivatizovat“ další divadlo?
Lidé, kteří mě znali ještě před výběrovým řízením, věděli, že tu nezačneme dělat muzikál nebo šantán. Myslím, že to, co děláme na jevišti, nám onu právní subjektivitu dostatečně obhájí. Naše dramaturgie není žádnou další odmocninou stejného repertoáru většiny divadel, která se soustředí na klasickou a tedy „nenapadnutelnou“ dramatiku. Náš repertoár, například inscenace jako Kanibalové nebo Antiklimax, vyvolávají kontroverzní a živé reakce, většinu her uvádíme v českých anebo i světových premiérách, a tak přispíváme k rozšíření spektra pražské kultury.
V čem vidíte rozdíl mezi komerční u nekomerční tvorbou?
Klademe naším repertoárem otázky, v inscenacích rozvíjíme aktuální podněty a konfrontujeme diváky s neotřelými zážitky. Smysl naší činnosti tkví v tom, abychom nabízeli divákům progresivní divadelní tendence, investovali do uvádění současných autorů a hledali vlastní osobitou tvář a vlastní svébytný divadelní jazyk. Peníze, které nám poskytuje magistrát, tedy neslouží k „expanzi firmy“. I když to nezní příliš současně, ale to je právě to, co odlišuje současnou „avantgardní“ tvorbu od zábavního průmyslu - tedy nekomerční umění od komerce.
|
|
|
|
Divadelní noviny 2. března 2004
|
|