iDNES
JANÁK: O SVÉM SOUKROMÍ NEMLUVÍM
|
|
|
On-line rozhovor s Alešem Janákem z TNF
Janák: O svém soukromí nemluvím
"Většinou o svém soukromí nemluvím, myslím si, že je to lepší," odpověděl v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES na otázku ohledně rodiny a dětí člen divadelního souboru Teatr Novogo Fronta Aleš Janák. Znát herce jen z postav a z představení je totiž podle něj pro diváka inspirativnější.
V odpovědi na dotaz, jak se dostal k divadlu, herec přiznal, že neví. "Život čítá tolik neočekávaných zvratů. Mé původní povolání bylo úplně jiné a k divadlu nemělo ani v nejmenším žádný vztah," svěřil se.
A jak se Janák dostal přímo k TNF? "To opravdu nevím. Pamatuju si jenom, jak jsme v zimě v roce ´93 na chodbě Molodozhnogo Centra v Peterburgu kreslili náš první plakát na představení Vremia Durak, a tam se název poprvé objevil," zavzpomínal.
Nabídky z "normálních" divadel mu chodí pořád. A kdyby přišla nějaká opravdu velice zajímavá? "Jsem přesvědčen, že by to mohlo být inspirativní pro obě strany," říká.
Na otázku, jakou roli hraje pro TNF improvizace, Janák odpověděl: "Myslím si, že prostor pro improvizaci je i v pevně postavené choreografii. Atmosféra i diváci jsou pokaždé jiní, takže vždycky se musí improvizovat jak s náladou, tak i s reakcí diváka." Umělec dále připomněl, že zcela otevřené improvizaci se soubor věnoval v roce 1995.
TNF přiváží novinku do Divadla Komedie
Večerní představení v laciném zábavním podniku v Buenos Aires roku 1974 je dějištěm příběhu dvou ruských herců - emigrantů. Hru Dias de las Noches v podání souboru Teatr Novogo Fronta uvede 4. a 5. 12. v premiéře Divadlo Komedie.
Dva herci Arkadij Ivanov a Momik Burman, kteří emigrovali ze Sovětského svazu, se těžko vyrovnávají se skutečností, že se již nikdy nevrátí zpátky domů do Leningradu.
V argentinských ulicích se pomalu schyluje k vojenskému převratu a Arkadij s Momikem jsou vyděšeni anonymním telefonátem, ve kterém se dozvídají, že jejich emigrace do Argentiny nevznikla z jejich vlastního svobodného rozhodnutí.
Minulost se jim začíná měnit před očima a oni zjišťují, že je již příliš pozdě tuto změnu zastavit. Vše vypadá jako zlý sen, ze kterého se jednou probudí, nebýt představení, které právě teď musí odehrát. Ale pro koho vlastně hrají...?
V představení jsou použity texty Antona Pavloviče Čechova Čajka (Racek).
Horká taneční groteska
Teatr Novogo Fronta pochází ze St. Peterburgu v Rusku, kde byla tato divadelní společnost založena v roce 1993. Jejich první práce vycházely z experimentu na poli vztahu mezi tělem umělce - jediného materiálu užívaného umělcem - a prostorem kolem něj.
První představení Vremja Dujak (Hloupý Čas, 1994) bylo uvedeno na jejich prvním evropském turné a jeho tématem byl strach z toho, co může přinést budoucnost v Rusku.
Po úspěchu inscenace a celého turné se TNF usadilo v Praze. A jak čas plynul, v souboru se vystřídali umělci z České republiky, Japonska, Ruska, Kanady, Itálie, Slovenska, Německa, Francie, Sardínie, Švédska, Jugoslávie, Toga a Polska. V současné době tvoří TNF 5 stálých členů z ČR, Ruska a Slovenska.
Kreativita a prezentace představení TNF je založena na různorodosti, od pouličního divadla a improvizovaných scén až po vzrušující a režírované hry na klasických divadelních scénách.
Divadelní kritici popisují jejich práci jako "horkou taneční grotesku", "tanec na hranici", anebo srovnávají jejich pohybovou stránku s butó. Od svého počátku TNF odehrálo desítky představení po celé Evropě od Ruska přes Velkou Britanii až k Italské Sardínii a v současnosti jsou pozváni k návštěvě Středního Východu a Asie.
Z inscenací jmenujme například Glazami Volka (Očima vlka, 1995), Fabrika Liudi (Lidská továrna, 1996) a Svincovij Tuman (Olověná mlha, 1997), dále Kdo se sem dívá z roku 1999 či Vagabond Adam Kadmon z roku 2000.
Představení TNF jsou postavené z představ, které se nacházejí na hranici mezi mysticismem a abstrakci, cirkusovým uměním a moderním tancem, kde je hlavní silou akce, improvizace a napětí, zesílené trapností lidské tragedie.
|
|
|
|
Efa.iDNES, 21. listopadu 2003
|
|