Hospodářské noviny
DUŠAN DAVID PAŘÍZEK: VIDINA FINANČNÍHO KRACHU NEINSPIRUJE
|
|
|
Zřetelně formulovaná dramaturgie, vynikající herecký soubor a vyhraněné inscenační postupy tak vypadá v současné době Divadlo Komedie, umělecky nejkonzistentnější pražská scéna. "Myslím, že se naše úsilí s českou společností nemíjí," říká její intendant Dušan David Pařízek. Nebo: "Každý má nárok shlédnout představení, které se ho týká, které na něj apeluje, které ho osloví emocionálně i intelektuálně."
Skončila Česká sezóna, v níž je společným tématem inscenací svědomí, respektive minulost, před níž nikdo neuteče.
Bylo jenom otázkou času, kdy se zaměříme na pomyslnou českou kolektivní duši. Uplynulou sezónou jsme se vyjádřili k vše prostupujícímu marasmu zdejší společnosti. Kladli jsme nepříjemné otázky, hledali kořeny současného stavu v nedávné minulosti. V některých případech s konkrétností téměř fejetonistickou. Podle bezprostředních reakcí zhruba 40.000 diváků, kteří naše představení shlédli, mohu říct, že tuto kolektivní psychoterapii přijali.
Do jaké míry ovlivňují finanční prostředky umělecké směřování divadla, možnosti a výsledky jeho práce?
Umělecký provoz Divadla Komedie umožňuje grant magistrátu, velký zájem pražských diváků a snaha významných zahraničních scén a festivalů představit naše inscenace. Ve srovnání s pražskými divadly působícími v podobných podmínkách máme o 33 – 200 % nižší dotaci. S 12 milionovým grantem realizujeme 4-6 premiér a cca 280 představení. Nelze šetřit na provozních nákladech divadla, které se nachází v památkově chráněné budově, ani na vzniku inscenací. Šetříme na platech zaměstnanců. Průměrná hrubá měsíční mzda se pohybuje okolo 16.000,- Kč.
Na propagaci téměř nezbývají prostředky. Hlavní reklamou je naše práce, následná „šeptanda“ a případný zájem recenzentů a kulturních zpravodajů. Jen díky relativně vysokým tržbám a hostování na špičkových zahraničních festivalech a scénách jsme s to každoroční rozpočet ve výši cca 18 miliónů Kč jakžtakž vyrovnat. Permanentní vidina finančního krachu opravdu není inspirující. Nemožnost informovat širší veřejnost o naší práci je kontraproduktivní, nemožnost plánovat činnost divadla s odpovídajícím předstihem je neprofesionální.
Kde jste letos představili svoji práci v zahraničí?
V květnu hostovalo Divadlo Komedie se čtyřmi inscenacemi před vyprodaným hledištěm Prateru, scény Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz v Berlíně, v srpnu uvedeme Proces v Helsinkách, v listopadu by měla naše inscenace Hrdinové jako my mít premiéru na scéně Riverside studios v Londýně, v prosinci scénická adaptace Švejka na scéně Schauspielhausu ve Vídni. O takové možnosti prezentace se pečuje léta.
Takové ¨"možnosti" jsou vlastně již jednoznačnými výsledky. Přesto v červenci 2009 nevíme, co bude v lednu 2010. Jsme nuceni jednat jako ochotníci. Nejde jen o výši grantu, ale i o profesionální načasování výběrových a grantových řízení. Stále čekáme na vyhlášení grantového řízení na další čtyřleté období. Vyjádření skutečného zájmu o spolupráci vypadá jinak.
Divadlem, které děláte, chcete přispět sebeuvědomění české společnosti, k nápravě věcí společenských. Jsme na takový druh divadla připraveni?
Spravujeme prostředky daňových poplatníků. Každý z nich má nárok shlédnout představení, které se ho týká, které na něj apeluje, které ho osloví emocionálně i intelektuálně. V tuto chvíli uvádíme osmnáct inscenací, které reprezentují snahu o reflexi současných společenských a politických tendencí a jejich zásahů do nejintimnějších sfér lidské existence. Myslím, že se naše úsilí s českou společností nemíjí.
Co byste po zkušenostech, které máte se systémem financování pražských divadel i obdobných scén v Německu poradil Poradnímu sboru pro kulturu, který jmenoval před rokem pražský primátor Bém? Co pražskému divadelnímu životu – kromě financí - chybí nejvíc?
Chybí mu čas. Musí dojít k jednoznačnému politickému rozhodnutí. Praha je v evropském kontextu výjimečná počtem a různorodostí kontinuálně pracujících scén. Je třeba se rychle rozhodnout pro strukturu divadel, se kterými chce město Praha spolupracovat. Na závazná kritéria rozdělování finančních příspěvků, o kterých Poradní sbor primátora jedná, se čeká od roku 2002.
Sním o politickém establishmentu, jenž se odvážně rozhodne pro systematické řešení, které přežije přinejmenším jedno volební období. Mám ještě jeden sen: předložení kvalitního projektu a poskytnutí víceletého grantu se stane začátkem procesu, který zároveň znamená pečlivou průběžnou kontrolu podporovaného subjektu. Nejpozději v průběhu třetí sezóny by mělo dojít ke zhodnocení činnosti a vypsání výběrového řízení na další čtyřleté období. Jenom tak se získá potřebný čas a profesionální podmínky pro přípravu případné páté sezóny dotyčného divadla nebo budoucí první pod novým vedením. Hraje se o čas, ne o peníze.
|
|
|
|
Marie Reslová, Hospodářské noviny (součást článku „Šest mužů, kteří hýbou českým divadlem“), 7. září 2009
|
|