E15
LVÍČE V KOMEDII: HOŘKEJ SVĚT SMĚŠNÝCH LÁSEK
|
|
|
Divadlo Komedie udivuje svou objevnou, překvapivou, avšak promyšlenou dramaturgií. Ve své letošní ,,české" sezoně se zaměřuje na proměny společenských hodnot v dávné i velmi nedávné minulosti u nás. Po dramatizacích románů Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka a Spiknutí Egona Hostovského přichází nyní režisérka Viktorie Čermáková, aby ve vlastní dramatizaci poprvé na jeviště uvedla román Josefa Škvoreckého Lvíče.
Autor detektivně laděnou prózu z pražského intelektuálního prostředí situuje do parného léta přelomu padesátých a šedesátých let. Hlavní hrdina, mírně cynický, životem otrávený redaktor Karel Leden zatouží po neodolatelné Lence Stříbrné. A je ochoten pro naplnění své vášně podniknout téměř cokoli. Rozejít se s partnerkou, ztratit přítele, dokonce i mít problémy v redakci. Slečna Stříbrná je však nedostupnější a záhadnější, než si Leden zprvu myslel.
Škvorecký v románu zachytil a vlastně i předznamenal hodnotový rozklad české literární inteligence šedesátých let. Ti sice už dávno nevěří v socialismus, ale současně nehledají ani nenabízejí jiné životní či společenské alternativy. Jen spokojeně, a pokud možno bezbolestně životem proplouvají a sem tam si užívají.
Režisérka Viktorie Čermáková dění zasazuje na pražskou plovárnu raných šedesátých let. Zde se všechny postavy potkávají, opalují, milují, nenávidí, jen tak plavou či se vzájemně topí. Voda jako symbol živočišnosti a svobody a současně nestability a neovladatelného podvědomí. A vedle toho suchá uhlazenost, faleš a přetvářka lidí na břehu.
Jevišti dominuje obrovský bazén naplněný vodou. V něm a na jeho širokém okraji se odvíjí ,,hořkej Škvoreckého svět směšných kunderovských lásek". Čermáková totiž ve své inscenaci v podstatě spojuje literární (i životní) principy dvou velkých českých spisovatelů té doby - Škvoreckého a Kundery - v jeden. Škvoreckého suše ironický ,,angloamerický" publicistický styl transformuje do mnohem krutějšího, jízlivějšího a hlavně dramatičtějšího Kunderova. Postavy jsou vesměs chladně vypočítavé, směšné a cynické.
Herci s velkou grácií a kreativností naplňují režisérčin záměr. Jednoduchými, promyšlenými gesty, slovy a akcemi charakterizují své postavy, aniž by sklouzli k parodiím či vulgarizaci. Roman Zach v roli Karla Ledna je dojemně zmatený, bystře reagující seladon, jenž se dostává do trapných situací, z nichž vždy suverénně a s chladným nadhledem ,,vyplave" na břeh.
Gabriela Míčová v roli Lenky Stříbrné je přesně tou nedostupnou, provokativní a záhadnou femme fatale, jak si ji muži představují. Její hra s vlastním tělem, s kostýmem a s odkládanými barevnými střevíčky, jež za sebou zanechává jako Ariadna svou nit, je mrazivější a výmluvnější, než by byla jakákoli náročně budovaná psychologie. Totéž platí pro zbytek osazenstva.
Šedesátá léta budou inspirovat a napájet českou kulturu ještě dlouho. Lvíče v Komedii je však přes to všechno veskrze moderní, současné evropské divadlo. Jedna z nejlepších inscenací, jakou lze dnes v Praze navštívit.
Hodnocení: 90 %
|
|
|
|
Vladimír Hulec, E15, 12. února 2009
|
|