Reflex
MEZI FREUDEM A LYNCHEM
|
|
|
NA BIDÝLKU
Inscenační minimalismus v pražském Divadle Komedie je dávno propracovaným stylem této scény. Dalším výbojem tohoto úsporného "slohu" je inscenace hry německého dramatika Händla Klause Temně lákavý svět v režii mladé německé režisérky Kathariny Schmittové.
Klausovo drama, německou kritikou oceněné jako nejzajímavější hra loňského roku, je prý inspirováno Freudem, Lynchem i Hitchcockem. Každopádně jde o dráždivou a znepokojivou historku pro tři hráče - dvě ženy (Ivana Uhlířová jako Corinna a Daniela Kolářová coby její matka) a jednoho muže (Marian Roden). Mladá lékařka Corinna vyklízí byt, neboť se chystá na humanitární misi do Peru, kde již přebývá její snoubenec. V bytě ji překvapí pan domácí a zmocní se Corinnou úzkostlivě střeženého předmětu, mužského prstu u nohy. Zdá se být nabíledni, že Corinna svého snoubence zavraždila... Místo do Peru míří Corinna za matkou - botaničkou zaujatou spíše říší rostlin než světem lidí. Matka, taktéž se stíny minulosti v zádech, se pak vrátí rozehrát s panem domácím závěrečnou partii. Fígl je v tom, že patrně nikdo z trojice nemluví pravdu a zdánlivě nevinné poznámky budují čím dál tím tísnivější atmosféru. Každý se zřejmě snaží manipulovat druhými, aby dosáhl svého cíle, přitom je však sám manipulován... Jedinou chybou inscenace je až příliš nedořečeností a žádné vysvětlení se nekoná. Tři aktéři jen strnou v pozici, v jakých se obvykle zvěčňujeme na rodinných fotografiích. Možná je to řešení, možná jen další vzlínání temně lákavého světa...
|
|
|
|
Kateřina Kolářová, Reflex, 1. listopadu 2007
|
|