| 
                
                
                    | Mladá fronta dnes 
                            POZORUHODNÉ PŘEDSTAVENÍ O BOJI IVANA BLATNÉHO |  
                    |  |  
                    | Pražské komorní divadlo připravilo nevšední projekt, hudební kompozici Miloše Orsona Štědroně Kabaret Ivan Blatný, v níž jsou použity básníkovy texty z jeho pozdních sbírek Stará bydliště a Pomocná škola v Bixley. Pro ty, kteří o Blatném nic nevědí, bude asi obtížným oříškem. Básník (narozen 1919 v Brně) patřil ke špičce české  poezie, po únoru 1948 vycestoval do Británie a zůstal v emigraci, od roku 1954 až do skonu v roce 1990 se jeho životní osudy přesunuly do několika psychiatrických léčeben.
 Štědroňova pozoruhodná kompozice osciluje od kabaretního písničkového pásma až někam k oratoriu. Režisér Jan Nebeský umístil diváky na jeviště a s výtvarnicí Janou Prekovou postavili neúplnou zeď  blázince, přes kterou je vidět dál a na níž se dá také hrát.
 Před publikem se prezentuje nerovný „boj“ nemocného básníka (Karel Dobrý) a jeho ošetřovatelky (Lucie Trmíková). Za zdí, zády k publiku, ale čelem k prázdnému hledišti divadla, zpívají čtyři girls (Monika Krejčí, Gabriela Míčová, Eva Velická a Tereza Nekudová), doprovázené čtyřčlennou kapelou (u klavíru sedí sám komponista Štědroň).
 
 Oběť mučení
 Dívky občas vyjdou na horní plošinu zdi a zapojí se do imaginativních hrátek s replikami a významy textu. Dole pod nimi podrobuje ošetřovatelka básníka téměř permanentní tortuře: rozpatlává mu na obličeji různé krémovité potraviny, trestá ho výpraskem dlaní na holý zadek. V některých momentech však přejímá roli chápavé kamarádky.
 Hlavní hvězdou je  Karel Dobrý, který v rámci režijní koncepce ztělesňuje poněkud karikaturní podobu psychiatrického pacienta a ne zcela jednoduchou  partituru výborně zpívá.
 Jak jsme u Nebeského režií zvyklí, sugestivní féerie nabízí pramálo záchytných „výkladových“ bodů, tvůrčí imaginace však má omamnou sílu. Nezbývá než se  poddat rozostřené paletě nálad a nápadů.
 Asociace  plynou  volně a bez pevnější dějové kostry, i když i ona by se při dobré divácké vůli  dala vypreparovat (leitmotivem je básníkovo zklamání z toho, že se ho hned po emigraci doma veřejně zřekl blízký přítel Josef Kainar).
 Problém ovšem spočívá v tom, že asi ne každý Blatného čtenář vezme za svou inscenaci, která má sice podivuhodnou atmosféru, převládá v ní však groteskní škleb.
 |  
                    |  |  
                    | Jan Kerbr, Mladá fronta dnes, 3. dubna 2007 |  |