Hospodářské noviny
BRATŘI RODENOVÉ HRAJÍ MROŻKOVY EMIGRANTY V ŠERU
|
|
|
Emigranti v Komedii jsou další z řady inscenací určených divákům, kteří od divadla žádají víc než přímočarou zábavu.
Rok a půl po uvedení adaptace románu Thomase Bernharda Staří mistři navázal režisér pražského Divadla Komedie Dušan D. Pařízek na spolupráci s Karlem a Marianem Rodenovými. Tentokrát oba sourozence obsadil do hlavních a jediných rolí komorního dramatu Sławomira Mrożka Emigranti, a za jejich přispění vytvořil koncentrovaný jevištní tvar, který se svým charakterem blíží důvtipné existenciální meditaci.
Hra polského absurdního dramatika, jenž od šedesátých let pobýval v emigraci, vznikla v roce 1974 jako zřejmá reakce na problémy života Evropy rozdělené tehdy železnou oponou. Dušan D. Pařízek ve své inscenaci potlačuje původní politický aspekt hry a interpretuje ji jako nadčasovou úvahu o smyslu života. Svému záměru podřizuje nejen stylizaci hereckého projevu, ale také záměrnou scénografickou oproštěnost dovedenou do nejkrajnějších poloh. Jestliže režisér již ve svých předešlých inscenacích umanutě osekával scénické prostředky na nejnutnější míru, tentokrát dospěl ještě o krok dál. Příběh dvou emigrantů, dělníka a intelektuála, živořících ve sklepním bytě kteréhosi západoevropského města, situuje na prázdné jeviště bez kulis se zcela obnaženým zázemím. Dospívá tak k dlouhodobému ideálu "ne-scénografie", tedy k uvržení aktérů dramatu na holý hrací prostor s minimem rekvizit. V Emigrantech si bratři Rodenové musejí vystačit se dvěma postelemi a stolkem, ozařovanými pouze spoře svítící žárovkou. Oba herci se proto po většinu času pohybují v polotmě, což samo o sobě navozuje stísňující pocit stavu na rozhraní bytí a toho, co je (či není) za ním.
Herecký projev Pařízkovy inscenace je postaven na prolnutí ironie a jemných názvuků absurdity s delikátním psychologickým minimalismem. Karel Roden představuje intelektuála, který uprchl z kterési východoevropské země za vidinou svobody, avšak totální samota ho vrhá do stavu vykořeněnosti. Naproti tomu Marian Roden hraje člověka živícího se manuální prací. Na západ odešel, aby zbohatl a zaopatřil tak svou strádající rodinu. S cizím prostředím se proto netouží sžívat, bere ho jen za dočasné. Neustálé střety vědoucího intelektuálského skeptika a obyčejného dělníka provází série drobných tragikomických konfliktů, která ústí k nečekanému sblížení obou.
To je nejsilněji vyjádřeno v nenápadné nonverbální akci: při společně stráveném silvestrovském večeru si spolubydlící muži vzájemně pomáhají uvázat kravatu a bezděky se přitom dostanou do držení tančícího páru. Teprve poté následuje trpká pointa. Dělník v sobě živí naději, že poté co zbohatne, vrátí se do vlasti k manželce a dětem. Intelektuál mu v hádce jeho iluzi bere, a pravděpodobně ho tím vhání do náruče smrti - soudě alespoň podle záběrů na diapozitivech promítaných v rychlém sledu na konci představení.
Emigranti v Komedii jsou další z řady inscenací určených divákům, kteří od divadla žádají víc než přímočarou zábavu, rádi objevují krásu ve strohosti a hloubku v moderním herectví bez polopatismů a rozmáchlých gest.
|
|
|
|
Saša Hrbotický, Hospodářské noviny, 29. prosince 2005
|
|