Hospodářské noviny
SLZY A PROZŘENÍ FASSBINDEROVY PETRY
|
|
|
Vanda Hybnerová v hlavní roli Petry odešla od muže, který ji ponižoval, a nahradila ho ženou, kterou si chce přisvojit mužským způsobem...
Třebaže odkaz Rainera Wernera Fassbindera (1945 - 1982) má zásadní význam nejen pro německou, ale také světovou kinematografii, v českém prostředí nikdy nedošel odpovídajícího docenění. Přitom z více než čtyřiceti Fassbinderových filmů natočených v sebevražedném tempu v rozmezí let 1969 - 1982 jich přinejmenším polovina patří do zlatého fondu: Katzelmacher, Strach jíst duše, Effi Briestová, Pěstní právo svobody, Bolweiser, V roce se třinácti úplňky, Lili Marlen, Touha Veroniky Vossové, Querelle a další.
Společensko-kritická angažovanost a buřičský postoj vůči politickým systémům bez omezujících ideologických schémat se u Fassbindera prolínaly se silným osobním akcentem včetně otevřeného postoje k tabuizovaným otázkám homosexuality.
Ještě o poznání méně než jako filmař je v Česku Fassbinder vnímán jako divadelník, jenž řadu svých snímků nejprve inscenoval v avantgardních jevištních verzích v Mnichově, Brémách či ve Frankfurtu. O to záslužnější je nejnovější dramaturgický krok pražského Divadla Komedie, které pro tuto sezónu v české premiéře připravilo Fassbinderovo drama se sladkobolným názvem Hořké slzy Petry von Kantové.
Žena na mužský způsob
Rovněž tuto hru, uváděnou v Praze s ironickým podtitulem "budoárové drama o ženách a dívkách", převedl Fassbinder v roce 1972 na filmové plátno. Oproti jiným opusům se však nedočkalo výraznějšího kritického či diváckého ohlasu, ačkoliv v něm zpracovával na svou dobu odvážné téma lesbické lásky.
Oč tedy vlastně v Hořkých slzách běží? Úspěšná módní návrhářka Petra von Kantová má za sebou nevydařené manželství, v němž se cítila ponížená a degradovaná na nesvéprávný objekt manželova chtíče. S o to větším zápalem podlehne kouzlu ambiciózní povrchní Karin, prahnoucí po blyštivé kariéře modelky. Překotně se rozvíjející vztah zákonitě ztroskotá na Petřině snaze přisvojit si mladou ženu "mužským" způsobem, tvrdě a bez možnosti svobodné volby.
Hořké slzy Petry von Kantové v překladu Vladislava Čejchana a režii Davida Jařaba jsou hutným, komorním dramatem, prostým scénických výstředností.
Odstíny vášně
Příznakové kostýmy Silvy Zimuly Hanákové i Mambourgova scéna vymezená rozložitou postelí a velkou šikmou stěnou se nesou v omezené béžové a hnědo-bílé škále, což samo o sobě vyvolává lehce stísňující pocity. Šestici ženských aktérek doplňuje cembalistka, která přímo na jevišti interpretuje krátké variace na známou Händlovu Sarabandu d moll.
Režisér Jařab rozkrývá v duchu Fassbinderova záměru s nelítostnou přesností modely lidského chování v emočně vypjatých situacích: od smyslového poblouznění, přes parazitující vášeň a psychický kolaps až po závěrečné Petřino prozření, že láska neznamená vlastnit, nýbrž nezištně milovat, respektovat a chápat. Zpočátku zbytečně zvolněné tempo inscenace se postupně zostřuje, aby vyústilo až do velké scény Petřiných narozenin, kdy hlavní hrdinka v afektu urazí všechny přítomné: matku, dceru, mondénní přítelkyni Sidonii i oddanou společnici Marlene.
Běsnění Vandy Hybnerové
Vanda Hybnerová v ústřední roli Petry svým bělostně nalíčeným obličejem nejvíce ze všeho připomíná tragického Pierota. Gesty, mimikou i slovem se pohybuje na křehkém pomezí žensko-mužského chování, samozřejmě vyjadřuje hrdinčino milostné běsnění vedoucí až k sebedestrukci, nečekané změny nálad a výbuchy hysterie.
Perlou inscenace je také Petřina matka, jak ji s ironickým odstupem ztělesňuje Daniela Kolářová. Na velmi omezené ploše se představuje jako distingovaná dáma, která stůj co stůj zachovává dekorum, aby tváří v tvář pravdě o dceřině lesbickém vztahu propadla záchvatu bezmocného smíchu, a hned nato se přehoupla do pozice milující matky.
Obtížný úkol dostala mladá herečka Ivana Uhlířová - pro vystižení plytkého charakteru atraktivní modelky Karin sice volí adekvátní prostředky, avšak svým naturelem je postavě na míle vzdálená. Zbývající tři protagonistky se svých rolí zhostily bez problémů. Gabriela Míčová hraje elegantní Sidonii, Pavlína Štorková zpola dětsky nevycválanou a nechápající dceru Gabrielu. Dana Poláková v postavě Petřiny psovsky poslušné společnice Marlene dokazuje, jak neobyčejně výmluvná může být i němá role.
V porovnání s ostatním repertoárem Divadla Komedie působí inscenace Hořké slzy Petry von Kantové velmi přímočaře. Žádná relativizace smyslu dílu, nejednoznačnost postav ani rafinovanost režijních šifer. Přesto je s ostatními zdejšími kusy vnitřně spřízněná existenciálním laděním, akcentem na zaznamenání vykořeněnosti člověka ve zmaterializovaném světě, zbaveném vyšších záchytných bodů. Rainera Wernera Fassbindera přibližuje jako velkého duchovního předchůdce dnešních německých i evropských dramatiků, jejichž tvorbě náleží v Komedii už tradičně pevné místo.
|
|
|
|
Saša Hrbotický, Hospodářské noviny, 5. října 2005
|
|