Lidové noviny
OLIVERA TWISTA V KOMEDII POJEDNALI JAKO "BONDAGE DRAMA"
|
|
|
Od dramaturgie pražského divadla Komedie se dají očekávat mnohá překvapení, ale že nasadí titul Olivera Twista, to by čekal málokdo. Vždyť kdo dnes ještě vážně čte ty idylické romány Charlese Dickense?
Dickens ve své době znamenal pro Anglii velmi mnoho. Byl milován, čten a uctíván, ale hlavně: byl snad prvním literárním autorem, který se velmi vážně a soustavně začal zabývat tématem sociálního soucitu. Na to reagovali autoři scénáře Zdenek Plachý a Jiří Šimáček. Ve svém sociálním bondage dramatu vložili do úst dickensovských postaviček texty sociálních, ekonomických a duchovních vizionářů. Rakvářka tak mluví ekonomickou hatmatilkou Miltona Friedmana, vrah Bill promlouvá ke své partě jazykem Nietzscheho, postava Pana Doktora hýří eugenickými vizemi o zdokonalení rasy a ve svých "bádáních" jde tak daleko, že např. zkoumá průměrnou délku penisu bohatých a chudých lidí - z hlediska zvýšené porodnosti chudých. Takové a podobné pozitivistické vědecké bludy parafrázují zároveň naivní vědecký optimismus Dickensovy doby. Fakt, že je Oliver obklopen vizemi největších sociálních myslitelů, mu však nejenže k ničemu nepomáhá, ale spíše ho vrhá do stále větší bídy a neštěstí. Groteskně se tak předvádějí různé ideologie v nesprávnou dobu na nesprávných místech.
Představitelkou Olivera je talentovaná Ivana Uhlířová. Do role chlapce byla obsazena proto, že je na jevišti Oliver často svazován a bit. Dvanáctiletý chlapec by skutečně v některých situacích vypadal přece jenom poněkud perverzně.
Režijní koncepce Zdenka Plachého vychází z představy, kdy jeden herec hraje zpravidla dvě různé (navíc často charakterově protichůdné) postavy. Jan Krausová tak např. exceluje v roli správkyně sirotčince Mannové, zároveň však hraje šílenou komornou mecenáše Browna, která nakonec mučí Olivera ve sklepě.
Výtvarná koncepce vychází z pozoruhodné jevištní průhledné konstrukce Markéty OslzléSládečkové, která umožňuje zvláštní "čarování" s průniky světel mezi jednotlivými prostředími. Zcizující hudební nápady Zdenka Plachého dávají zase hercům možnost uplatnit stylizované až "taneční" výkony, z nichž nejpůsobivěji působí zavraždění Nancy (Gabriela Míčová) Billem (výtečným Jiřím Černým). Kostýmy Lindy Dostálové přesně akcentují režijní koncepci - ukázat Olivera a postavy kolem ani ne tak jako svébytné nebo soucítící bytosti, ale spíše jako pouhé náhražky emocí, idejí a - skutečných lidí.
Vizionáři a šílenci
Olivera tak obklopuje jakoby marťanská "sci-fi" společnost vizionářů a různě ujetých šílenců, v níž se pochopitelně není schopen žádným způsobem zorientovat. Tato Oliverova nevinnost versus spiknutí kreatur kolem něj je však přece jen poněkud příliš očekávatelná a oslabuje tak vyznění některých dramatických situací. Ve výsledku i v kontextu představení Divadla Komedie je však právě Oliver Twist nepřehlédnutelným představením. Překontextování staré, jakoby vyčpělé látky a její důsledná aktualizace jsou nesnadným úkolem i pro herce z okruhu Komedie, kteří jsou pochopitelně zvyklí na jiný (možná méně stylizovaný) divadelní jazyk, než je ten, s nímž již několik let prkna českých divadel brázdí Střežený Parnass. Proto je nutné ocenit nasazení a invenci, s níž se soubor velmi nesnadného textu ujal.
|
|
|
|
Petr Minařík, Lidové noviny, 18. března 2005
|
|