dodivadla.cz
CH. DICKENS - Z. PLACHÝ, J. ŠIMÁČEK: OLIVER TWIST - SOCIÁLNÍ BONDAGE DRAMA
|
|
|
Pražské divadlo Komedie představilo 20. února 2005 svým divákům nové, velmi volné přepracování klasického Dickensova příběhu o Oliveru Twistovi. Pod rukama autorské dvojice Zdeněk Plachý – Jiří Šimáček se zrodilo moderní crazy drama ve stylu svébytných filmů Quentina Tarantina, jemuž vedle Ivany Uhlířové v hlavní roli vévodí i herecké výkony Jany Krausové, Jiřího Štrébla, Martina Pechláta či Gabriely Míčové.
Děj hry se od Dickensova románu v lecčem liší, doznal značných změn nejen v samotném příběhu, ale i v charakteru jednotlivých postav. Vypráví o putování sirotka Olivera (Ivana Uhlířová), na němž se setkává s přísnou vedoucí sirotčince (Jana Krausová), sadistickou rakvářkou (Gabriela Míčová), zločineckou bandou kriminálníka Fagina (Martin Pechlát) i (alespoň na první pohled) dobrodincem panem Brownem (Jiří Štrébl). Oliver působí velmi zmateně a okolní svět vůbec nechápe. Je to chlapec dosti prostoduchý, vše ho hned vystraší, mluví zajíkavě a neustále stojí shrbeně, jako by se bál, že odněkud každou chvíli přiletí facka…
Ve hře není prakticky místo pro nic pozitivního, s mrazivou věrohodností poukazuje na špínu tohoto zkaženého světa. Zhoustlé ovzduší nečistého světa dokresluje i všudypřítomná rekvizita v podobě zapálené cigarety, která proměňuje atmosféru divadelního sálu spíše v zaplivanou putiku, kde se scházejí členové spodiny společnosti. Hra se vysmívá lidskému společenství, zobrazuje jeho zvrácenost, věčné intrikářství a nepředstavitelnou krutost, prostupující všemi vrstvami společnosti. Lidé přestávají být lidmi, hrají pouhé figurky bez zájmu, snů a cílů, utopeni ve svém egoismu nenachází pochopení pro druhé. Nevinně čistý a naivní Oliver působí v tomto světě jako bílá vrána, o to silněji na něj dopadá tlak zloby a výsměchu ostatních. Cítí se jako ve vězení, on jediný vidí, že tento patologicky zlostný svět spěje k blížícímu se zániku.
S tímto dramatickým příběhem hry dobře koreluje scéna Markéty Oslzlé-Sládečkové, rázná hudba Zdeňka Plachého a hra světel vedená Jiřím Kufrem a Romanem Doudou. Scéna je nápaditě tvořena průhlednými zástěnami, které dělí prostor do tří samostatných částí. Přesně namířené reflektory barevných světel dovedou místo proměnit z ponurého hřbitova na hřejivé bezpečí domova i neonově pestré ulice. Navíc divák nikdy neví, které dveře jsou ty pravé a které představují jen neprostupnou stěnu, nebo kdy se nečekaně otevře propadlo v podlaze, které může člověka nadobro pohltit...
Charakter jednotlivých postav je v podstatě variací na zákeřnost, zvrhlost či slizkou oplzlost, za přívětivým úsměvem se skrývá kudla pevně sevřená v ruce nebo alespoň připravený kopanec. Tuto skutečnost velmi dobře rozehrává Jana Krausová v dvojroli přísné vedoucí sirotčince a Brownovy fanatické hospodyně paní Badwinové. I Martin Pechlát („zkušenější“ bratr Jarda Pichlík z Nudy v Brně), který zde ztvárňuje dokonce trojroli, v počáteční scéně dodává svému doktorovi patřičnou obskurnost a slizkost. Pokud už se ve hře objeví byť minimální náznak dobra, je dříve nebo později proměněn v o to větší zlo. To platí pro pana Browna (Jiří Štrébl), který se rozhodne Olivera adoptovat, stejně jako pro členku zločinecké bandy Nancy (Gabriela Míčová), která mu pomůže k útěku a návratu k jeho nové rodině.
Oproti odpornosti postav stojí Oliver Ivany Uhlířové, známé z podobně „specifické“ komedie Nuda v Brně (ztvárnila zde postavu Jaroslavy). Již skutečnost, že tuto roli ztvárňuje mladá herečka, dodává postavě patřičnou emotivnost, zlomenost, čistotu a jemnost. V jejím podání je Oliver opravdu tím naivním dvanáctiletým chlapcem, který s rozzářeným pohledem, pečlivou uhlazeností a oddanou poslušností sleduje dění v tom velkém zlém světě kolem sebe. Svou naříkavostí a bolestínstvím vzbuzuje soucit a touhu pomoci mu. Na škodu možná je, že charakter postavy nevychází tolik z výkonů Uhlířové, ale spíše z vyprávění ostatních. O Oliverovi se více mluví, než aby hovořil on sám.
Oliver Twist - sociální bondage drama je bezesporu zajímavým a atypickým scénickým projektem, postaveným na vratké nejistotě experimentu. Pokud divák očekává klasického, líbezně sentimentálního Dickense, bude bezesporu zklamán a možná i znechucen. Chce-li ovšem spatřit něco nového a neokoukaného, je tato nemilosrdná psychopatická „analýza“ společnosti určena přesně pro něj.
|
|
|
|
Michaela Trochová, dodivadla.cz 3. března 2005
|
|