Právo
ELFRIEDE JELINEKOVÁ VSTOUPILA DO KOMEDIE
|
|
|
Drama letošní laureátky Nobelovy ceny za literaturu Klára S. se hraje v Praze
Na česká jeviště (Ústí nad Labem, Praha) přikvačila nositelka Nobelovy cenu za literaturu a ceny Franze Kafky Elfriede Jelineková. Obě ocenění získala osmapadesátiletá Rakušanka v letošním roce. Její drama Klára S. nastudoval v české premiéře David Jařab v Divadle Komedie.
Klára S. (1981) patří k tradičnějším opusům autorky, jejíž rodné kořeny sahají po otci do Čech. Konfrontuje ve dvou časových pásmech osudy Kláry a Roberta Schumannových, pianistky a duševně chorého hudebního skladatele v polovině 19. století, a italského fašistického básníka Gabriela d’Annunzia v prostřihu konce 20. let 20. století.
Vyšinutě vykreslila autorka všechny postavy. Klára trpí pod maskulinní dominancí chorého muže, který potlačuje její vlohy a odhodlání komponovat. Sebestředný D’Annunzio, obklopený dámami z uměleckého světa, je velkohubým velikášem hodnotícím svět a lidi kolem sebe jen z pozic vlastní nadčlověčí nadřazenosti.
V duchu dramaturgie Divadla Komedie nenabídl Jařab divákům lehký interpretační klíč, přesto patří Klára S. k jednoznačnějším inscenacím, přesně vystihujícím autobiografické bolesti a strasti rakouské autorky. Matka ji téměř násilím nutila do hudebního vzdělání (je varhanicí). Otec se jako Žid, jehož specializace mu umožnila uniknout holocaustu, po válce zbláznil. Sama se několikrát ocitla na pokraji duševního zhroucení...
Komedie pokračuje i v nápaditém výtvarném scénickém řešení, které ke Kláře S. zkomponovala dvojice D & D. S ním obrazově ladí kostýmy všudypřítomné Kamily Polívkové. Hlavní tíha na přenosu nepříliš optimistické, spíše k dekadentní skepsi inklinující filozofie Elfriede Jelinekové leží ovšem na hercích.
Již podruhé (po Catherine v Auburnově Důkazu v Divadle v Řeznické) exceluje v titulní roli dramatu Jelinekové Vanda Hybnerová. Škoda jen, že její Klára S. na samém pokraji duševní normality je postavou trochu obdobnou. Lidsky odpudivým italským básníkem se stal Jiří Štrébl, svéhlavým Robertem S. Martin Finger.
Celek společenské smetánky „Evropy na konci“ (1929) naplňují Dana Poláková, Gabriela Míčová, Jana Krausová, Martin Pechlát a další. Česká ouvertura Elfriede Jelinekové není inscenačním peříčkem, ale plně se identifikuje s charakterem jejího díla.
|
|
|
|
Jiří P. Kříž, Právo 28. prosince 2004
|
|