Hradecké noviny
DANIELA KOLÁŘOVÁ SE NEZBLÁZNILA
|
|
O herecké hvězdě konce minulého století její kolegové s nadsázkou říkají, že měla teď důvod k tomu, aby se zbláznila. Nastudovala totiž v divadle Komedie v režii Arnošta Goldflama roli matky ve hře rakouského autora Thomase Bernharda nazvané U cíle. Protože jde o nevídané množství náročného textu, zbláznila se prý z jejího nastudování jedna rakouská představitelka.
Ale Daniela Kolářová je jako vždy ve svém životě odvážná, a tak roli, v níž nesejde z jeviště a v podstatě má nekonečně dlouhý dramatický monolog, nastudovala bez újmy na zdraví.
„Já jsem především zvědavý člověk, vždycky mě přitahuje všechno nové, co představuje velkou míru obtížnosti, protože se bojím stereotypu. Jak člověk zabředne do zaběhaných kolejí, končí jako herec i jako člověk. A to já nechci. Proto jsem se pustila do této šílenosti. Ale je to hra objevná a také zábavná. Rýpe do zbohatlické vrstvy. Je zajímavé tuto pokličku zvednout a nahlédnout do ní,“ řekla.
Daniela Kolářová ztvárnila za svůj život stovky rolí na jevišti, v televizních inscenacích a ve filmech, ale přesto přiznává, že naučit se dnes dvouhodinový text není už pro ni tak snadné.
„Nemohu se učit roli, jako biflovat dějepis. Musím vycházet z konkrétní situace na jevišti, abych si ho zapamatovala. O prázdninách jsem si text četla snad stokrát, ale až na jevišti se mi začal vtloukat do hlavy. Myslela jsem na něj, i když jsem si ničila tělo s rýčem a motyčkami na zahradě. Pořídili jsme si totiž dům a kolem byl prales. A tak tam stále obracím drny, sázím trávník a keře, a baví mě to,“ usmála se.
Daniela Kolářová hraje ve hře matku, která si nerozumí se svou dcerou a jejich vztah, podmíněný zvláštní mateřskou láskou, často připomínající nenávistné mučivé rituály, spočívá v demonstracích moci a podřízenosti. Ale ona si se svými dvěma syny vždycky dobře rozuměla.
„Je jim už osmadvacet a třicet let. Ráda bych byla babičkou, ale oni se do toho vůbec nehrnou.Být matkou mě vždycky moc těšilo a užívala jsem si to,“ tvrdí Daniela Kolářová.
|
|
Korzo, Hradecké noviny 16. října 2004
|
|