Právo
ŘEHOŘOVO LOŽE Z HORY HOŘKOSTI
|
|
|
Ke Kafkově Proměně nepříliš radno voněti. Až na výjimky se dramatizace příliš nedaří, neboť na proměnu Řehoře Samsy v odporného hmyza nemá divadlo k dispozici počítačovou animaci. Nicméně v Divadle Komedie zkušenému režisérovi Arnoštu Goldflamovi se inscenovat Proměnu podařilo. Do konce velmi.
Na této scéně operuje již od začátku sezóny Pražské komorní divadlo Dušana Pařízka. Zřejmý vektor k intelektuálnímu divadelnímu experimentování bez náležité protiváhy lákadel na širší okruh diváků zkomplikoval poněkud jeho nástup do povědomí divadelnické obce. Jednou ze zřejmých pozitivních proměn může se stát vedle slibované a odkládané premiéry Berndhardových Starých mistrů s Karlem Rodenem Rodenem (ten je na pracovně filmařském roztrhání v Americe) právě Goldflamova Proměna.
Režisér se k inscenování filozoficky hororové povídky Franze Kafky vydal od lesa. Na divadelně vždy s obtížemi zachytitelném postupném proměňování nebohého Samsy v páchnoucího brouka ho zaujal spíše stav jeho duše než těla. Řehoř, výborně herecky ztvárněný Martinem Fingerem, v návalech psychických traumat zůstává až na jemné znaky v projevu viditelně tělesně nezměněný O přítomnosti duše dává vědět nikdy neukončeným, hořknoucím lidským uvažováním.
Tím víc akcentoval Goldflam prostředí, proměny v chování lidí, kteří Samsu obklopuji. To vlastně oni, pokud již nejsou pokleslými individuy, jako sbor Nájemníků rodiči pronajatého pokoje, se mění v zlolajné, nevstřícné, xenofobní jedince. Patrná je tato proměna zejména na autoritativním Otci (Hynek Chmelař) a trápící se Matce (Marie Spurná), a také za bratra se stydící Sestře (Lenka Novotná). Zlolajnou panovačnost okolního nadřízeného světa zastupuje Prokurista (Peter Varga).
Jenom Posluhovačka (Gabriela Míčová) si uchovává lidštější tvář. Kdesi v nitru vydolovala i cit, slitovnost. Smutný nejenom ze Samsova konce, ale především z inscenačně akcentované neschopnosti porozumět si navzájem odchází z divadla i divák. Inscenace na scéně Tomáše Rusína, kterému se vše vešlo do tří variabilních kójí představujících byt Samsovic rodiny, s umenšovaným prostorem pro Řehoře, se hned po premiéře zařadila k tomu lepšímu, co je v pražských divadlech k vidění.
|
|
|
|
Jiří P. Kříž, Právo 22. března 2003
|
|