Skip Navigation LinksÚvod > Napsali o nás > Kritiky > Psí srdce navzdory mocenské zvůli žije
Právo

PSÍ SRDCE NAVZDORY MOCENSKÉ ZVŮLI ŽIJE

 
Pokus Pes čili Potwor je excelentním hereckým koncertem šestice herců: táty Borise Hybnera, jeho zdárné dcery Vandy, Saši a Václava Rašilova, taky z rodu křtěného Thálií, a novicky na cestě k múzám u Kastalského pramene Miřenky Čechové. Variace na Bulgakovovo Psí srdce měly v pondělí premiéru v Pražském komorním divadle (PKD).
Pro mnohé může být obnovení titulu, který několik let sklízel úspěchy v Divadle v Řeznické, překvapením. Někteří ředitelé divadel si hrají na jejich majitele. Nepátrám po neshodách, které vedly ředitelku Řeznické Yvettu Srbovou k vyhození kolektivních prací Vandy Hybnerové a Saši Rašilova (Pokus Pes čili Potwor, Omámený kolotoč a Židle) z repertoáru.
Vyřadila také Důkaz, kde Vanda znamenitě hrála, a některé další inscenace: Tetička a já Václava Postráneckého, Krále Ubu Jaroslava Duška s hereckým koncertováním Bohumila Klepla, Jitky Sedláčkové a jejich spoluhráčů...
Spokojím se s konstatováním, že je to samoděržavné. Diváci to překousnou, herci musí. Černá komedie volně na motivy Michaila Bulgakova je jedním z vyloučených titulů, jejichž život chválabohu pokračuje po resuscitaci v Divadle Komedie, kde má stánek PKD. Na rozdíl od Fedotova (ostravská Aréna) nebo od Gombára (Divadlo Martin) našli Rašilov s Hybnerovou v díle jedné z umělecky umlčených obětí stalinské éry jiné inspirační zdroje.
Na první pohled možná na úkor závažnosti varovného příběhu o vědeckém pokusnictví Profesora W, posledního spravedlivého uprostřed rozpínající se tuposti, ale mocichtivosti uličních výborů a jejich komisařů, kteří Rusko proměnili v pohřebiště morálky a svobody.

Hybnerová a Rašilov umí
Jeviště při Pokusu Pes čili Potwor se proměnilo v potemnělý Wieneho kabinet doktora Caligariho zlatých časů filmového expresionismu. Úspornost dialogů vyvažuje pohybová akce, jak jinak v přítomnosti mima Borise Hybnera než s čitelnými prvky pantomimy. Černá groteska pracuje s mimořádně vytříbenými metaforami odkazujícími inscenaci do říše obrazných vyjádření o zmaru lidskosti. V popředí přízračný operační sál ujařmované, i když vlastně obskurní vědy (Hybner, Hybnerová) s výsledkem nepovedeného experimentu, psem Žolíkem proměněným v rozpínavou lidskou hnidu (Saša Rašilov). A všudypřítomný, takřka nahý harmonikář (Václav Rašilov), jehož srdce voperovali psovi. Přízrak podobající se živoucímu svědomí, možná příštímu mesiáši. A lid - nikoli vítězný, nýbrž ujařmovaný, v tančící, pohybově postupně destruované postavě Zoji Echolálie (Miřenka Čechová). Uzurpátoři přítomni fyzicky nejsou, ohlašuje je třeba jen rudá kravata dobře zapojeného kádra, sběratele potulných koček, zrůdy a Potwora Žolikova. Plné hlediště PKD naznačuje, že život inscenace měl být ukončen krátkozrace, přesněji svévolně. Do Komedie se na Pokus Pes čili Potwor určitě vypravte.
 
Jiří P. Kříž, Právo, 4. října 2006

 
 

Klub

Divadlo Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1, Tel: +420 224 222 484-5, pokladna: +420 224 222 734 PO-PÁ 12:00-20:00, SO-NE dvě hodiny před představením